mám trochu omezený rozhled a omezené zkušenosti s nahráváním picaxe. Možná také vynalézám kolo. Ale stejně mi to nedá.
Před mnoha lety, když jsem si zkoušel s picaxe hrát, tak jsem dostal "programovací kabel" a "ten správný" převodník USB-RS232. Jeho správnost spočívala v tom, že obsahoval nábojovou pumpu a jeho výstupy se blížily požadavkům RS-232 (asi -+9V). Tehdy jsem nad tím moc nepřemýšlel a vzal jsem to jako fakt, nutný pro nějakou magii.
Dnes, když nad tím trochu víc přemýšlím (a koukám do TOHOTO postu), tak si říkám, proč vlastně? Podle generickáho schématu (náhodně staženého z webu), se vlastně jedná jen o odporový dělič, který spoléhá na clamp diody uvnitř procesoru. Také spoléhá na to, že signály jsou po této "úpravě" invertované.
Pokud bychom se podívali do datasheetu k levným čínským USB-serial převodníkům (pozor, spoléhám na to, že čtenář rozeznává "Serial" a "RS-232" jako různá rozhraní), tak zjistíme, že je u nich velmi populární režim "asistovaného RS-232". Zase náhodným výběrem odkaz na datasheet od CH340. Zde se jedná konkrétně o nožičku 18 - vstup RS232. Pokud je tento vstup na úrovni "high", pak převodník invertuje vstupy a výstupy. To je vlastně vše co od něj očekáváme, protože pokud vynecháme pochybné zesílení pomocí jednoho tranzistoru (příkladové schéma v kapitole 7.3 datasheetu), tak máme rovnou logické úrovně, které naše picaxe očekává.
Pochopitelně bych vývody RxD a TxD mezi picaxe a převodníkem oddělil pomocí nějakých odporů (dejme tomu 100 Ω až 200 Ω), aby se zamezilo vyrovnávání potenciálů, když je picaxe napájen z jiného zdroje, ale to je tak vše.
Zabýval se tím někdy někdo?
Díky
