Ano, cílem letního času bylo se alespoň trochu přiblížit přirozenému slunečnímu času, aby člověk i v průmyslovém světě vstával se sluníčkem, jak se naučil na afrických savanách a měl mimo jiné i méně depresí. Důvod, proč to nejde je stejný jako s tím zapíchlým klackem do země. Když mám klacek zapíchlý do země pod úhlem zemské osy, tzn. u nás 50°, tak celý rok mohu používat jeden přesný ciferník. Když měřím čas podle hrušky, každý den pod ní musím nakreslit nový ciferník (posunutý ne jen o centimetry). Stačí to dělat dva týdny a člověk pochopí, že nejlepší stylus je ten správně nakloněný.
Jeden fyzik mi řekl, že až do 2. sv. války byly sluneční hodiny nejpřesnější chronometr v ČR a RU. Prostě dokud nebyly sestaveny křemíkové hodiny, tak sepjaté pacičky sv. Panny Marie na Staroměstském náměstí ukázaly pravé poledne na pražském poledníku, který je tam na dlažbě, lépe a přesněji než sebelepší mechanické hodiny. Tak se dalo znamení na hrad. Tam radostně vystřelili z děla, aby všichni lidi věděli, že je poledne, a mohli si nařídit kostelní hodiny. Pokud ale nesvítilo slunce, což je v zimě spíš pravidlo než vyjímka, tak ten den jely mechanické hodiny na věži nazdařbůh a lidé se řídili podle jejich bití. Ono mít kuchyňské hodiny bylo tehdy velký luxus.
Ideálu života podle přirozenému času brání jiná přirozená potřeba, a to potřeba ponocovat, oddalovat odchod do postele. Proto mnoha klientům říkám, ať si dají budík i na večer, aby šli včas spát a respektovali přirozený "prášek na spaní", tzn. melatonin, který se vyrábí po slunce západu, a pak si mohou dát druhý budík na východ slunce a vstát se sluníčkem. Skřivanům to jde přirozeně.
Být úspěšným mužem je poměrně snadné, ale velmi těžké je udržet si hladinu nálady po většinu času nad nulou, nad hladinou nepříjemna. Jsou dvě velké komplikace:
A) Nemůžeme se úplně řídit tím, k čemu máme momentálně puzení, viz výše potřeba ponocovat, neboť citový ukazatel je dost nepřesný a zastaralý (inu má na to právo, vznikl převážně prvohorách a druhohorách)
B) Občas se musí člověk zanořit do nepříjemných pocitů dobrovolně preventivně, aby zabránil ještě větším nepříjemným pocitům (například návštěva zubaře).
Pravě tuto životní spokojenost dost výrazně ovlivňuje spánková kázeň, proto se vyplácí sledovat spánkové či cirkadiánní parametry, aby podle nich člověk plánoval den. To se týká zejména těch, co mají sklony k rozladám a mrzutosti (dysthymiků) - pro ně je velice složité nesetrvávat ve stavu chronické naštvanosti.
Co se týká elektroniky, přemýšlel jsem o nějaké aplikaci do mobilu či webové aplikaci, kde bych si na jedno kliknutí evidoval pesimum cirkadiálnní vlny. Nejdůležitější je odpolední cca okolo 13:00-14:00 (na grafu E), kdy je nejlepší si dát odpoledního šlofíka, a druhá je první ospalost po západu slunce - cca okolo 21:00 (na grafu K). Kvůli času se během roku neustále mírně pohybují. Graf popisuje již moderního člověka, ale pro ty, co mají problémy s dysthymií a rozladami, tak je třeba doporučit, aby chodili do postele už před K, protože je to první ospalost, tzn. první melatonin, po západu slunce (cca okolo J). Když si lehnou do postele 15' před K, tak budou mít hluboké fáze spánku (3-4 na druhém grafu) a ráno budou referovat, že se vyspali do růžova, i když možná budou vstávat okolo 5:00. Přítomnost hlubokých fází je pro kvalitu spánku důležitější než délka spánku.
Spánek je dost složitý, neintuitivní a navíc dost individuální, takže každá rada bývá dvojmo podmíněná:
Za předpokladu A, když jsi B, a je C, tak pak musíš D.
To bývá pro odborníky smrťák: Vždy se totiž dostanou pod kulometnou palbu vět: "Tak to já znám jednoho a u toho platí Ř." Když tuto větu slyšíte posté, tak je po vás amen. Moc podmínek zkrátka odborníkova smrt.
Samozřejmě jen sledovat cirkadiánní cyklus ke spokojenosti nestačí, protože životní spokojenost se chová jako konjunkce ostatních potřeb. Kdyby měl člověk jen pět potřeb uspokojených od 0-100%, tak výsledná spokojenost je jejich součin:
80*15*90*100*95=10%
No nic moc, ale z největší části za to může ta jedna jedinná potřeba s 10%.
Pokud je tou potřebou spánek, pak bývá těžké to správně diagnostikovat. Když ale už víme, že za nespokojeností člověka je nevyspání, pak je relativně snadné tento podíl nespokojenosti odstranit. Lidé totiž nedávají svou životní nespokojenost do souvislosti se spánkem. Prostě jejich hlava nemá kontrolku na nedostatek spánku. Nikdy ji nepotřebovala - spánek vždy řídil západ slunce. Ospalost se bohužel hlásí jako rezerva v autě - až při 5% nádrže. Podle toho taky vypadá výsledná hodnota životní spokojenosti moderního blahobytného člověka - neustále celosvětově klesá od deseti k pěti.
Achbože, to jsem se zase rozepsal...
Tak ještě dlužím tu odpověď - když nezachováme střídání letního a zimního času, tak se vraťme k astronomickému času, tzn. k zimnímu. Vše ostatní má hodnotu nápadu politika. Takže uvidíte, že letní a zimní čas se zruší, a z hlediska času bude Evropa v naprostém EU chaosu.
